Varpan sunset

Někdy není úplně od věci pozorovat život.

Katowice 19.4.2012

Smysl má pouze cesta

Chtěla bych vidět polární záři, ale tak daleko se asi člověk jen tak nedostane. Taky bych ráda měla aspoň na chvíli pocit, že jedno ze 100 000 jezer je jenom moje, a tvářila se přitom nanejvýš majetnicky. Ale podělila bych se, chtěl-li bys. Včera jsem četla něco o tom, že máme sklony závidět ptákům, když zůstávají jen na jednom místě a přitom mohou letět kamkoli se jim zachce. Nás přece také nic nedrží.

Někdy mám pocit, že když se obloha zatáhne, zpomalí se čas. Nebo jen jeho vnímání?

Když se člověk probudí v půli dubna a hned po ránu zakleje, znamená to, že první kolo výběrového řízení proběhlo na konci března.

Někdy stačí nedívat se pořád tolik na sebe. Uvědomit si, že nemusíme po sobě tolik chtít a že nemusíme toho tolik chtít ani od života. A místo toho se podívat třeba na nebe. Do slunce nebo do mraků. Všude jsme to my. Takoví, jací jsme, a takoví, jací budem. Nikdy ale ne přesně takoví, jací jsme byli včera.

Jsou věci, které jsem si dříve v určitých souvislostech představit nedokázala. Dnes je tomu jinak.

Život běží v kruzích...

Poselství doby

Média sice nemohou ovlivit to, co si myslíme, ale mohou ovlivnit to, nad čím přemýšlíme...

Dnes jsem si slíbila, že přestanu tolik přemýšlet a zbavím se všech domnělých pravd a očekávání, které jsem si vytvořila.

Přesně tak, jak to má být.
101.100.11111011100

Ze známých vůní se vám točí hlava. Dávno známé tvary a známá jména. Cítíte se bezpečně. Jemně pohladíte sametové květy. Ještě chvíli to potrvá. Pár dní a pár jasných nocí. A chvílemi se zastavte, aby čas ztratil na významu a vy pocítili neodbytnou blízkost.

Obraz je médium, médium je zpráva, obraz je zpráva.
Proč vytváříme tolik obrazů, které nedokážeme číst?

...aby věci měly smysl. První myšlenka nového dne.