Berme to s humorem aneb PF 2020

Letos jsme oslavili Vánoce ve čtyřech. Pampeliška rozbalovala vše, co jí přišlo pod ruku, zpívala si, rozumovala a Vašnosta ublinkával, aby řeč nestála. Pár věcí jsme nestihli, ale mnohem víc ano. 

Tak třeba zkraje roku jsme oškrábali všechny omítky, abychom je mohli koncem roku obouchat na cihlu. Máme hotovou elektriku, vodu, odpady, vyměněné okna, postavenou zeď do koupelny, usazenou nádrž na vodu, vybranou terasu, zasazené stromy, rozvozenou hlinu, srovnaný plácek vedle domu. Ano, chybí omítky, stropy, podlahy, koupelna, kuchyně, obložky, přední a zadní dveře, zimní zahrada, terasa, zahradní sprcha, průjezd, bazén, stodola, trampolína, plácek na petanque, ohniště, udírna, gril centrum, výběh pro prase, skleník, králíkárny, včelí úly, finská sauna a pár drobností. Ale jak říkám, většina už je a mnoho nechybí. Mimo to jsme naučili dítě používat nočník, pár sprostých slov, mazat chleba lučinou po obou stranách a sami se nenaučili, jak se dostat z patových situací, kdy se chce pomilionté "jenom podívat" nebo "jenom ochutnat". Získali jsme averzi k šoupání židlí a odmlouvání. Narodil se nám ale další vzorek, na kterém se to vše můžeme učit znova a jinak.

Máme spánkový deficit, rozkolísanou hladinu cukru, obnažené nervy, bolavá záda a drobky, kam se podíváš. Taky zalepenou podlahu, kliky, spodní stranu stolu.

Ale vážně, nikdy jsme se neměli tak dobře, jako nyní. Žijeme naplno. Žijme naplno i příští rok a ať jsme zdraví!

***

- Co to bylo?
- Běž se tam podívat.
- Nejsem blbý, jak v americkém filmu. Já radši posedím na gauči, než abych se šel někam dívat. Maximálně si půjdu do sklepa pro pivo, jinak nikam.

Podzimní touhy

Dnes jsem chtěla za Březůvkami zastavit uprostřed cesty, zamknout auto a prostě odejít.

Štěpán

Neděle. Třináctý den v měsíci. Úplněk. Byl to den jako stvořený k něčemu velkému. Slunce vycházelo pomalu svým tempem a prozářilo podzimní ráno. V tu dobu se něco tiše sneslo z nebe a neomylně se zachytilo mezi námi.

Ráno 6:00.

Ex hoc momento pendet aeternitas

Byl to den, jako každý jiný. Ranní svítání, svěží vzduch, všichni pohromadě obklopeni bylinami a barokem. O kolik jsem starší a o kolik mladší? S rostoucí rodinou se energie nedělí, ale násobí.

V určitém časovém úseku se zdá, že všechno je možné. Můžeme překonat své hranice a zjistit, že nic neznamenají. V tu chvíli, kdy se čas zastaví, víme, že můžeme podstoupit cokoli, dokončit to a vrátit se sami k sobě. A zjistit, že svět zůstal nezměněn a všechno je jako dřív. 

Doporučení

Pokud si nasadíte denivky a nocenky, máte zaručené čtyřiadvacetihodinové kvetení.

Léto

[1] Jsem prý nejrafinovanější člověk, jakého zná. Beru to jako kompliment a negativními aspekty se zabývat nebudu. [2] Sezóna v plném proudu. Jahody vrcholí, sléz začíná, bezy končí. Přijde velké zavařování marmelád a kompotů, následně okurek a rajčatové šťávy. Hodně práce, ale těším se na to. Zima se blíží. [3] Užíváme si teplých večerů na balkoně, zlehka popíjíme vinný střik a vyprávíme si příběhy o zlatém jezevci, který cestoval v Alpách. [4] Není čas na nějaké velké vypisování. Život běží a my běžíme s ním.

Sedm

Vzpomínám na večerní procházku na Kravák a dny, které jí předcházely i bezprostředně následovaly.  Kdybychom věděli, že budeme mít Pampelišku a zaseté další semínko, jaké by to bylo? Mějme se rádi, neztrácejme iluze jeden o druhém a dopřejme si občas nějaké to malé překvapení. Ať se máme pořád na co těšit.