Bezinkové mojito s limetkou a sen o Rudolfu Koppitzovi.

Aneb všechny kameny už jsou na dně.

Kopanické probuzení

"Vitaj, svitaj, moje milé, premilé svítáníčko, a ranňá rosičko, ty něpadaj, a jasné sunečko, ty něvychádzaj a něosvěcuj hory, doly a iné zemské úrody. Ale ty padaj a sadaj na neho němenovaného odsúdzenca mojého, aby bol pred moje oči postavený, do mojého srdca zaščjépený."

Četla jsem myšlenky staré několik let. Myšlenky, v nichž jsem vystoupila z přítomnosti a vytvořila historii. Volné listy se plní barevnými ilustracemi.

Už dlouho jsem neprožívala život tak intenzivně jako v posledních dnech.

Jsou tam. Rudé růže za plotem i listy šeříku, ještě lesklé od ranní rosy. Na obloze zůstalo pár mraků ze včerejška, ale vzduch je krásně chladivý a čistý. Je ráno a myslím na spoustu věcí, které se mi honí hlavou už delší dobu. A říkám si, že všechno je otázka volby.

Když voní lípy a přijde skoro letní bouřka, sundejte si boty a skákejte do kaluží.

Dnes mě na kole předjel Žid. Spěchal. Znovu jsme se potkali až u České televize. Na stěně jsem nic nevylezla, ale příští týden jdu zas. Bude to lepší. Zato jsem spočítala, kolik tepla ztratí čtvrtkilová nádoba s vodou, když se ochladí o dvacet stupňů... V příštím životě se budu živit pečením chleba, protože mi to zatraceně dobře jde. Hlavně ráno, vstát ve čtyři hodiny a zapnout troubu totiž není vůbec žádný problém! A taky začnu hrát fotbal, abych konečně pochopila, proč se všichni pořád tak ženou za flekatou koulí. Není nad to být upřímný. Vše, co jsem napsala, je lež.

Noc před ranní meltou

Potemnělý pokoj v jedenáct večer. Ptáci a velryby na zdech mlčky putují směrem do neznáma a fialky se fialí. Jen jedné se nechce. V ruce držím sklenku s vínem a pod houpacím křeslem, které tam ještě není, lehce vrže podlaha. Ve skutečnosti praská ve staré pohovce... Cítíš to? Už voní chleba. Bude ten nejlepší, jaký jsme kdy jedli. Ještě horký jej položíš na stůl, aby provoněl celou místnost. Je krásné plnit si své sny a pak pomalu padat do jiného světa.

Dvě černá trička pod peřinou. To jsme my. Kočka na stromě. To jsem já. A ten zbytek jsi ty.

Když určité místo vyfotíte jen tak, je to jen hezké místo. Pokud se tam ale vyfotíte sami, je už vaše. A bude ve všech vzpomínkách.

Ve Švédsku jsem se naučila několik věcí. Jednou z nich je to, že když vás něco zajímá, tak se jednoduše zeptejte. Ať už se jedná o cokoliv.

Šeříkový vzduch. Již třetí jaro za sebou tento rok. Natočím film, kde hlavní postavou bude život.