Tak jaké to letos bylo

Každým rokem na konci prosince přemýšlím, co všechno jsme od posledního bilancování stihli, zvládli, co jsme si pořídili, co se podařilo. Vždy je to seznam aktivit, pocitů a věcí, kterými člověk žil a třeba ještě žije, a za chvíli bude žít zase jinými. Ale vždy plně a intenzivně. Letos jsme žili Pampeliškou, prvními kroky, samostatnými kroky, jejími radostmi a výstřednostmi.

Málo jsme spali, a o to víc jsme po spánku toužili. Kuli jsme pikle, koupali se v biotopu, na jaro vyseli a v létě sklidili. Byli jsme unavení, vyčerpaní, veselí i smutní, četli jsme s elánem i předčítali monotónně. Některé dny jsme nezačali zrovna dobře, do večera se ale vždy celý svět urovnal. Blahopřáli jsme několika oslavencům, rozloučili se s dědou, jezdili na výlety, škrábali omítky, dělali legrácky, vtípky a cukrbliky. Hodně jsme vařili, z kuchařek i bez nich, mísili těsta, pekli perníky. Vůbec to mísení je teď nějak zase v kurzu. A co jsem dělala já? Šila, pletla, uklízela, fotila, četla (5919 stran), malovala si rty rtěnkou, vybírala šaty, šířila dobrou náladu a vytvářela láskyplný domov tobě i Pampelišce.

Do nového roku bych nám všem přála, ať se máme čím dál tím víc rádi, ať víc zveme návštěvy na odpolední svačiny a na čaj, ať víc navštěvujeme a děláme lidem radost, ať se nám podaří držet se našich plánů a vizí - a ať to nejsou jen tak ledajaké vize 20. století. Ať máme nápady a chuť je realizovat. Ať si dáváme krásné dárky jen tak, protože chceme. A ať jsme zdraví a zdravím nakažliví.

* * *

Peklo

Jako malá jsem měla panenku, která se jmenovala Davídek. Měla jeden zeleno-fialový overal, který bylo možné sundat a panenku okoupat. Koupala jsem se s ní každý týden. Teprve nedávno jsem zjistila, že s panenkou si hrála už moje mamka a jmenovala se Kateřina. Za ty roky už mrkací oči pozbyly řas a nehty na nohou ohlodal zub času. A tak mi přišlo jako dobrý nápad pořídit naší dceři podobnou pěknou panenku, se kterou by si mohla hezky pohrát. Ale ono ejhle. Přestaly se vyrábět jednoduché panenky koupací. Pokud je už tedy něco označeno jako koupací, pak to je možné koupit pouze s rozsáhlým plastovým příslušenstvím. Ovšem obličej panenky není nikterak líbivý. Pokud se panenka mile usmívá, nemá mrkací oči. Pokud má mrkací oči, má textilní bříško (!). Pokud se dá koupat, pak jedině v plavkách (!). A pokud už by snad panenka byla jakš takš pěkná v obličeji a měla mrkací oči, pak je jedině na baterky, s funkcí ronících slz a možností vyčůrat se do nočníku. Stojí dvě ryby. Lidi, tahle absence elementární jednoduchosti nás jednou zabije...

Život s dětmi je legrace, jen nepodlehnout výběrové paralýze. Ve všem.

Operior

Je to první slovo jednoduché a všezahrnující věty života, která je vepsána do jednotlivých kamenů chladivé lesní říčky.

Okamžiky

[1] Po večerech a odpoledních popíjíme Martini s ledem a jezdíme se koupat. Ležíme na balkoně a dalekohledem pozorujeme hvězdy a Mléčnou dráhu. Kolik přání je možné vyslovit? [2] Líbí se mi, jak nahý v kuchyni ujídáš z hrnce, aniž bys narušil svou mužskou integritu. [3] Líbí se mi, jak trsáš s vánočkou v ruce a naprosto suverénně si otřeš rozžvýkané drobky do pyžama. [4] To vše ve dnech předcházejících mým narozeninám. Mám se dobře, žiju spokojený život.

Můj manžel je Bůh!

Nový začátek

 

Začnu zase psát. Na papír a perem.

Jistoty

[1] Nevím, kde se tu ten mýval každý den bere, ale jeho tlapky jsou v koupelně na zrcadle pořád vidět. [2] Ráda žmoulá cíp pyžama, když se večer před spaním ke mně tulí. Pampeliška jedna. [3] Máme kruhy pod očima až na prdeli, jak intenzivně teď žijeme. Čím víc je práce, tím víc musíme odpočívat a dopřávat si malé radosti. [4] Křupky a rozžužlané rohlíky jsou nalepené na veškerém nábytku. I z vnitřní strany a pečlivě vetřené do látkových potahů. [5] Máme toaletní papír s motivy mušlí a mořských hvězdic. Je čas zamluvit dovolenou!

Věnujme tichou vzpomínku. Těm, kteří jsou již zase spolu.

Diffugere nives, redeunt iam gramina campis

arboribus comae;
mutat terra vices et decrescentia ripas

flumina praetereunt

Třeba si vzpomenu

Dnes v noci, když jsem nemohla spát, jsem přišla na geniální nápad, který mě zaplavil skvělou náladou. Bylo to něco, na čem se vyplatí soustavně pracovat a doplňovat a stále to bude přinášet radost. Absolutně si ale nemůžu vzpomnenout, co to bylo. Zůstal jen ten dobrý pocit. Budu muset probádat skrytá zákoutí své mysli.

Trocha toho sentimentu

Pamatuji si to velmi přesně, jak to před těmi šesti lety bylo. Vyrazili jsme na večerní mrazivou procházku a pak už jsme jen nechali, aby naše ruce i srdce roztála. Od toho okamžiku se stala spousta věcí, ale jedna zůstala stejná. Máme se rádi. Za ty roky jsme hodně cestovali, hodně chodili - po horách i po kolejích, jezdili na kole, koupali se nazí, zavařovali rybízové marmelády, běžkovali, fotili prasečinky, jedli dobré jídlo, plesnivé sýry, pili staré víno, pekli domácí chleba. Vyrobili jsme pár kousků nábytku, spoustu ošatek a košíků, opletli několik flašek a demižonů, koupili dům se zahradou, nasadili stromy, maliny, tulipány, narcisy. Hodně jsme si povídali a malovali obrazy zvířat na svá nahá záda. Sledovali jsme seriály, dobré i ty špatné, párkrát zašli do kina a do divadla. Zato mnohonásobně víckrát si dali pivo na zahrádce, ať už mezi ostatními štamgasty nebo jen tak poseděli s lahváčem v trávě. Ale hlavně... našli jsme sami sebe a ještě něco víc. Našla si k nám cestu Pampeliška.

Ryze ženská vyjížďka

Stojím uprostřed lesa a troubím. Pod koly se mi motají dvě štěňata loveckých ohařů, myslivci nikde. Pomalu to rozjedu a mrknu do zpětného zrcátka. Ufff, je to dobrý. V bříšku mě hřeje natajno snězená tatranka už v tak dost zadrobeném autě. Cesta byla sice horší a klikatější, ale ty výhledy, panečku! Život i krajina nedělního rána mají své poetické kouzlo, které by v jiných dnech sotva pohledal. Navíc, když je slunečno a lehce přimrznuto... Přijíždím s úsměvem od ucha k uchu!

Poslední dny to jde

[1] Prohrabáváme se ve starých věcech, denících, krabičkách od cigaret a pivních podtáccích. Už kolikátý večer na nás padá sentiment života. Je to trochu paradox, protože ty obrovské krabice se kupovaly právě proto, aby se nemusely nikdy třídit. [2] Zítra jdu volit, jen nevím, kdo pohlídá Pampelišku. [3] 0:30 "Drahý, chrápeš!" - "Ne, já tady hezky spinkám." [4] V pondělí jsem se rozhodla, že udělám několik dobrých skutků. A dnes jsem koupila milému kango. Doufám, že se to jednou odrazí na mé karmě. [5] Mám ráda domácí sušenky a čerstvý chleba. Nechápu, jak jsem bez toho mohla doteď žít. [6] Dělníci kopou sloup na elektřinu, tak snad jim do toho nezačne mrznout nebo nedejbože sněžit. [7] Frčím si na poobědové kávě a nestačím zírat, kolik toho stihnu.