Tak jaké to letos bylo

Každým rokem na konci prosince přemýšlím, co všechno jsme od posledního bilancování stihli, zvládli, co jsme si pořídili, co se podařilo. Vždy je to seznam aktivit, pocitů a věcí, kterými člověk žil a třeba ještě žije, a za chvíli bude žít zase jinými. Ale vždy plně a intenzivně. Letos jsme žili Pampeliškou, prvními kroky, samostatnými kroky, jejími radostmi a výstřednostmi.

Málo jsme spali, a o to víc jsme po spánku toužili. Kuli jsme pikle, koupali se v biotopu, na jaro vyseli a v létě sklidili. Byli jsme unavení, vyčerpaní, veselí i smutní, četli jsme s elánem i předčítali monotónně. Některé dny jsme nezačali zrovna dobře, do večera se ale vždy celý svět urovnal. Blahopřáli jsme několika oslavencům, rozloučili se s dědou, jezdili na výlety, škrábali omítky, dělali legrácky, vtípky a cukrbliky. Hodně jsme vařili, z kuchařek i bez nich, mísili těsta, pekli perníky. Vůbec to mísení je teď nějak zase v kurzu. A co jsem dělala já? Šila, pletla, uklízela, fotila, četla (5919 stran), malovala si rty rtěnkou, vybírala šaty, šířila dobrou náladu a vytvářela láskyplný domov tobě i Pampelišce.

Do nového roku bych nám všem přála, ať se máme čím dál tím víc rádi, ať víc zveme návštěvy na odpolední svačiny a na čaj, ať víc navštěvujeme a děláme lidem radost, ať se nám podaří držet se našich plánů a vizí - a ať to nejsou jen tak ledajaké vize 20. století. Ať máme nápady a chuť je realizovat. Ať si dáváme krásné dárky jen tak, protože chceme. A ať jsme zdraví a zdravím nakažliví.

* * *