Mladí lvi od Irwina Shawa. Mladičký voják se dychtivě zeptá o pár let staršího velitele: "Jaký jsem?" A on si pomyslí: "Je ještě nevyzrálé dítě, dospělý se takhle neptá."  

 

Takhle dneska bylo, nedovedu to přesně vyjádřit slovy, ale to něco mě dojalo. Vím to jistě, nechci žít úspěšně, chci žít spokojeně. Protože nejkrásnější na celém životě je právě život.

Když do sangrie přidáte pár kapek tajné tinktury, stanete se na okamžik součástí celého světa.

 Toulky pod Světlovem

Srpnové paprsky se lámou přes okraj zimostrázových keřů a mříže u vstupu se táhnou až k západní bráně. Něco si přej a hoď pár drobných do kašny z hlazeného kamene. Pohlaď ji za to a poděkuj hvězdě, která spadla před 350 lety a přání plní až dnes. Dnes, kdy Aktaion poslušně kráčí po boku Artemidy, kterou nikdy nechtěl poznat. Viděl ji nahou, bohyni, s malými ňadry a silnými stehny. Snad proto se urazila a proměnila jej v jelena - aby nikdy nepromluvil. Měla však proměnit i Leochara, vysochal totiž všechny detaily, které se oba snaží pod větvemi jinanu už hezkých pár let skrýt. Správce zámku museli podplatit olympskými dary, jinak by nenechal celou zahradu tak zpustnout. Ale odhalení neuniknou, mám s nimi velké plány.

Jsou místa, která dokáží v člověku probudit vzpomínky. A na těchto místech si čas od času uvědomíme, kdo jsme, kde jsme a kam patříme.

Král je nahý! Aťsi!

Dnes spadl první list. Ještě je brzy.

Jaro, léto, podzim, zima... a zase jaro

Už je dávno pryč - jaro, na které jsme tak netrpělivě čekali a cítili ve vzduchu s každým nádechem. Doteď mi ta jarní země voní silně jako láska a v rukou držím první okvětní lístky tvých sakur, když zavřu oči. Skoro jsem si nevšimla, že stojím uprostřed léta, Uprostřed léta, na konci duhy a na začátku života - jak se píše v jedné obrazové knize - a už se vkrádá podzim. Se svou ledovou oblohou a měkkým večerním světlem, tak jako dnes. S chladnými rány a nejistými odpoledny. Chci zůstat a chci malovat. Rozkvetlé louky a osamělé hrušky, co jdou vidět z protějšího kopce. Chci si sednout do trávy a pozorovat tisíce drobných lístků na řebříčku a obdivovat temně rudé toteny. Řezat dřevo a pěkně ho skládat do kůlny. Doufám, že až se listy zbarví do červena a do oranžova a taky do hněda a sem tam zůstanou ještě trochu zelené, že budem spolu sbírat kaštany jako loni, abys mohl postavit panáčka a pár žiraf. A že takových podzimů bude ještě nespočetně. Stejně tak bezpočet zimních večerů, kdy budu ležet na pohovce a poslouchat i vyprávět příběhy, zatímco se bude vařit čaj. Dnes už ale chci jenom mlčet a všechny ty pocity prožít.

Ztratili jsme se v poli vlčích máků. Kam až dojdeme?

Nová cesta

Podle propočtů by bylo potřeba asi 480 kostek. Je jich tu dost a vidím paralely se zpustlými hrady. Odsud je ale hned odvážejí na sever, protože Finové za ně už zaplatili zlatem.

Neznámému Adamovi

Uprostřed noci tak jako Eva
V Edenu moderního světa
Do ucha někdo jí šeptá
Neptej se,to já se zeptám
Až dopiju všechno víno
A zbydou jen růžové stopy

Jazykolam ze Středohoří

V Mnetěši mne budeš těšit.

V Ctiněvsi mne budeš ctít.