Ukryto pod hladinou

Jednoho dne to přišlo

a pomalu zaplnilo

skleněné vázy,

neobydlené pokoje,

vzduchové bubliny v podmořských skalách

a srdce všech,

kde zbylo ještě trochu místa.

A pak to najednou zmizelo

a zůstal jen pocit,

že každý den je vyplněn

zprvu cizím vzduchem,

který někde hluboko poznává každý,

kdo má odvahu

se opravdu nadechnout.

Modrá voda

V parném dni padají vrstvy prachu na palce v sandálech a přes husté smrkové lesy nelze se prodrat k lomu. Cesta, kde místo hlíny leží písek, a kde slunce sežehlo poslední květ, vede k prameni, který se vzdaluje každým dalším krokem. A pak člověk pochopí, proč se mluví o živé vodě. Jako dvě vážky se zakloněnou hlavou splýváme s mraky a křídla se rosí třpytivým popraškem. Letíme pryč a pokaždé jinam, a stejně nás to vždy svede stejným směrem. Směrem, kde když zhasne světlo na chodbě i v celé ulici a v celém kraji, stane se jediným bodem dramaticky fialová obloha a pár plamínků na protějším kopci.