Takové jedno letošní jaro

Barva letošního jara není zelená, je hluboká a vysoká.

Slova směřují daleko na sever...

...kde jsem loni touhle dobou šla na ryby a chutnala švédské brusinky.

A tak obecně v poslední době všichni čekáme...

...až rozkvetou magnolie, objeví se další Václavovo poselství a my si plně uvědomíme, co nejcennějšího na tom životě vlastně máme a nechceme ztratit.

Rotundy a karnery

Byly to jedny z těch okamžiků, kdy nezáleží na tom, zda se podobný odehrál včera nebo před dvěma lety. Země byla po tolika měsících konečně vonět jarem a první déšť hladil po vlasech. Bylo to naposled? Už se smráká a mokrá střecha karneru se leskne v západu slunce. Tahá mě to za srdce. Díváme se přes kostelní zeď každý jiným směrem a myslíme na podobné věci. Všichni ostatní poslouchají výklad šíleného faráře, stojí metr dva nad ossariem a hledají otvory, které byly zazděny již před pár stoletími. Všiml si vůbec někdo, jak jsou hned vedle úhledně vysázené sady? Chtěla bych projít všemi těmi zdmi a najít schodiště vedoucí do dob dávno minulých. Schodiště, jehož obrysy viděl tehdy Dostál nebo Líbal, ale po nich už nikdo jiný.

Jaro je tady 

Bláhovkáři konečně vyrazili se svými půllitry před hospodu.