Rotundy a karnery

Byly to jedny z těch okamžiků, kdy nezáleží na tom, zda se podobný odehrál včera nebo před dvěma lety. Země byla po tolika měsících konečně vonět jarem a první déšť hladil po vlasech. Bylo to naposled? Už se smráká a mokrá střecha karneru se leskne v západu slunce. Tahá mě to za srdce. Díváme se přes kostelní zeď každý jiným směrem a myslíme na podobné věci. Všichni ostatní poslouchají výklad šíleného faráře, stojí metr dva nad ossariem a hledají otvory, které byly zazděny již před pár stoletími. Všiml si vůbec někdo, jak jsou hned vedle úhledně vysázené sady? Chtěla bych projít všemi těmi zdmi a najít schodiště vedoucí do dob dávno minulých. Schodiště, jehož obrysy viděl tehdy Dostál nebo Líbal, ale po nich už nikdo jiný.