V pokoji je teď šero, příjemné šero, které pomalu zahaluje veškerou úzkost dnešního dne i úzkost celého světa.

Dnes jsem si sama sobě připadala cizí.

Několik rad takhle koncem týdne

Když se Vám chce brečet, zamkněte se v koupelně. Na zahájení příjemně uvolněné konverzace jsou nejlepšími tématy: pěstování hlívy úsřičné, výhodný nákup toaletního papíru, brněnské ohně, fotoaparáty s pixely až do p*dele, případně vzrušující vzhled buchet na pekáči. A když byste se náhodou v těchhle vedrech styděli chodit jen tak ve spodním prádle, je nejlepší zavřít se v černých boxerkách do špajzu a předstírat nesmírně náročnou činnost.

Krásný rozpačitý víkend všem!

Domácí práce

Ženské se dívají na televizi, já u toho budu pít pivo.

"Miláčku, klidně budu žehlit i tvoje věci, ale vždycky tě pošlu se džbánkem."

Sv. Antonínek

renesanční sochařství, Kameny domova, výstavy, které v Topičově saloně nikdy neproběhly, vzpomínka na první společnou Klajdu, 12ti hvězdičková Metaxa, 18. narozeniny, višňový tabák, Kolonáda oplatky, puchýře z loňských žabek a všichni mí nejmilejší přátelé.

Těším se, až začnu zachraňovat poslední zbytky zdravého rozumu.

Bezejmenné večery

Dnes jsem chtěla počkat sama na sebe, až v myšlenkách srovnám krok se svým tepem, a tak jsem se opřela o zábradlí a dívala se, jak se večerní světlo rozlévá po brněnských vilách. Tenhle pohled se mi vryl do paměti už hodně dávno. Snad to bylo ten první rok, kdy byl ještě čas, ale chybělo to správné místo. Anebo možná loni takhle koncem jara, kdy vychlazené pivo stihlo zteplat dřív, než jsem vysvětlila svůj postoj k životu. Tenkrát byla v nás ještě naděje. Ale po těch pěti letech stejných panoramat a prochozených cest zůstaly jen zbytky iluzí, jejichž hodnota poroste den ze dne, a až přijde čas, podělím se s nimi s někým hodně blízkým, aby věděl, jak mě zastavit. Protože dnes, dnes jsem si zase utekla.

Letní měsíce

Letos by podle původního kalendáře měly být dva července. Příští rok by to mohly být dva srpny, které svými nespornými kvalitami předčí i kdejaký kvetoucí duben.

Co jsem v poslední době nepochopila...

- moment, kdy se z českého jara z ničeho nic stalo skotské léto
- lidi, co dobrovolně večeří na místech, kam ostatní chodí pozdě večer a brzy z rána venčit své psy
- jednu nejmenovanou slečnu
- svého spolubydlícího, který rád vytváří kultivary různých barev a vůní
- sama sebe, proč vždycky tak vyměknu a všechno vydezinfikuju
- Blanku Poláčkovou, která byla schopna na 23. týden v roce uveřejnit recept "Co dům dal"
- důvod, proč se ty mšice pořád vracej

Darjeeling ke snídani

V podstatě se máme teď strašně dobře. Máme se rádi a nic nám nechybí, kromě červeného nože.