Peklo

Jako malá jsem měla panenku, která se jmenovala Davídek. Měla jeden zeleno-fialový overal, který bylo možné sundat a panenku okoupat. Koupala jsem se s ní každý týden. Teprve nedávno jsem zjistila, že s panenkou si hrála už moje mamka a jmenovala se Kateřina. Za ty roky už mrkací oči pozbyly řas a nehty na nohou ohlodal zub času. A tak mi přišlo jako dobrý nápad pořídit naší dceři podobnou pěknou panenku, se kterou by si mohla hezky pohrát. Ale ono ejhle. Přestaly se vyrábět jednoduché panenky koupací. Pokud je už tedy něco označeno jako koupací, pak to je možné koupit pouze s rozsáhlým plastovým příslušenstvím. Ovšem obličej panenky není nikterak líbivý. Pokud se panenka mile usmívá, nemá mrkací oči. Pokud má mrkací oči, má textilní bříško (!). Pokud se dá koupat, pak jedině v plavkách (!). A pokud už by snad panenka byla jakš takš pěkná v obličeji a měla mrkací oči, pak je jedině na baterky, s funkcí ronících slz a možností vyčůrat se do nočníku. Stojí dvě ryby. Lidi, tahle absence elementární jednoduchosti nás jednou zabije...

Život s dětmi je legrace, jen nepodlehnout výběrové paralýze. Ve všem.