Sedíte a kolem Vás je několik neznámých lidí. Někde hodně daleko vepředu se vypráví o mužích, kteří něco dokázali. Do Vašich poznámek padá večerní šero a z otevřeného okna se line povědomá melodie. Znáte ji. Někde hluboko. A najednou máte vtíravý pocit, že tam patříte.

Lidé milují jistotu známého. V tom, co znají, se cítí dobře. Tato jistota jim dává vědomí náležitosti určitému systému. Je to tak správně?