Hledáme smysl umění. Již Aristoteles definoval účinky umění dramatického jako katharsis, neboli očistu. Cílem je působit a vyvolat v nás, divácích, silné city, které mají očistný a zušlechťující vliv na duši a osvobozují od vášní. Shlédnutím tragédie, v níž se člověk promítne do hlavních postav, se náš emocionální stav uvede do rovnováhy. Zakořeněný strach se vyléčí strachem, lítost lítostí, vnitřní smutek smutkem… Neboť se poddáme jejich působení, prožijeme tyto emoce a dospějeme k očištění. Stejné účinky lze nalézt v hudbě, poezii i umění výtvarném. Jaký má však význam moderní umění, před nímž nezřídka stojíme bezradně a hledáme, čeho se zachytit. Všechny symboly, užité moderním umělcem, mají smysl pouze tehdy, pokud se na ně díváme na pozadí určitého, nám známého, kontextu. Jen tehdy se můžeme plně otevřít jejich působení a pomocí apriorního očekávání nalézt známé i neznámé, poskytnout emocím volný průchod a tím uvolnit napětí.