Seděla na okraji skály, bosé nohy volně spuštěné dolů, ve vlasech teplý letní vánek. Pískovec hřál a slunce zapadalo. I okolní stromy se halily do červánků. Nebála se. To místo znala již dávno, ačkoli dnes sem přišla poprvé. Hluboko pod ní byl slyšet potok, vlastně docela malý potůček. Nikam nespěchal, jen líně plynul. Vytáhla z kapsy list bílého papíru a poskládala již po paměti malého ptáčka. Položila si jej na dlaň, chvíli se na něj dívala a s posledními paprsky jej pustila. Letěl volně. Věděl kam. A pak věděla i ona.

Z povídek vytržených z kontextu.