FOUKNUTÍ Z CEST

[23.8.] Slunce ve skalách je chladné. Prosvítá mezi hodinami a borovými jehlicemi. Písek studí do noh a ve vzduchu je klid. Tolik klidu. Věnuji vzpomínku růžovým korálům a na chvíli se zastavím. [24.8.] Upřímnost se cení, ale jen do té doby, pokud se říká to, co chceme slyšet. V opuštěném parku stojí prázdná lavička. [25.8.] Místa stárnou jinak, pomaleji. A lidé na těch místech jsou stále stejní. Jen Rudolf Koppitz na Pískovně byl letos navíc. [26.8.] Lago del Predil. Muselo pršet, protože jinak to italské hory neumí. [27.8.] "Where are you from?" TCSS - "Taky jsem to slyšel, ale to nemůžou být Češi, dívej, dělí se o jedno pivo." [28.8.] Dostala jsem dva kamínky, ještě pár a můžu začít stavět hnízdo. [29.8.] Jsou vlny a hezky se vlní. Budu je kopírovat a počkám, kam mě odnesou. [30.8.] Nad pobřezím lítají rackové. Ve velkém je vyvážejí do Evropy a sem tam nějaký uteče okýnkem ze zadní části letadla. [31.8.] Sním o traktátu, který mě vystihne stejně jako Stepního vlka. A ke konci si projdu svým Magickým divadlem. [1.9.] Byl úplněk, tak asi proto.