Příští rok to bude úplně jinak. Všechno, co jsem teď chtěla napsat, hodím do proudu dešťové vody, která pomalu stéká po úplně nové cestě. Bude to tak lepší pro dobro všech. Cítím se jak v paneláku kus za Prahou, s hlukem z dálnice a výhledem na ikeu. Jen místo obchoďáků mi do oken svítí americká vánoční výzdoba instalovaná po vesnickém způsobu. Ten hluk je stejný. Nerada řeším malichernosti a letos bych chtěla prožít klidné svátky, takže se budu řídit zkušenou radou svého bratra: "Vole sosni si filmy, a zalez do postele... a přes kuchyn choď jen na wc... přežiješ." Sám takhle přežil posledního půl roku, hrdina, nemám důvod mu nevěřit.