Zobáčková rozhodnutí

Někdy si říkám, jestli jsme to opravdu my, kdo v noci potkáváme stromy s dlouhými pažemi a procházíme stovkami zamčených dveří s klíči z druhé strany. Kdo chováme v kleci pět ptáčků, z nichž jeden je králík nebo se chlubíme psem, zavřeným v berušce od sirek. Občas se k nám donese vyprávění z těchto světů, o nichž si nikdo netroufne tvrdit, že neexistují. Je to jeho příběh, který je stejně reálný jako dnešní den. Na nádraží se na něj otočil starý pán v otrhaných šatech, - nebo spíš hadrech, a povídá: "Jste celý promoklý, nechcete havrana na zahřátí? Ti se třemi zobáčky jsou levnější než ti se dvěma a ti se dvěma zase než ti s jedním." Příště si taky koupím jednoho zuboženého havrana a odletím na něm do lesa plného povídajících si jahod. A až se mě bude zase někdo snažit dohonit, odzbrojím ho stejnou otázkou.