Silné emoce v konstruktivní mřížce

[1.12.] V podstatě to všechno začalo výstupem na Sněžku, nebo taky mnohem dříve. Kdy jste naposledy procházeli prvního prosince ulicí rozkvetlých sakur? V briliantovém brusu se odráží poslední zbytky ozvěny z kaple. "... mě... mě... mě... mě..." A na konci slábnoucí otazník. Přičemž nejkrásnější jsou na tom ty dlouhé rána s výlety po brněnských čtvrtích, o nichž bych nikdy neřekla, že se dají najít. [2.12.] Už týden kácejí plané trnky a keře černého bezu a taky spravují plot. Odhalili utajenou betonovou zídku, kolem níž roky procházely davy lidí bez povšimnutí a kde jsme my začátkem jara sedávali s vychlazeným pivem a mluvili o exkluzivitě života. Nevyžádaná zpráva pro všechny. A hlavně pro mou osobu. [3.12.] Cesty k umění v průběhu doby postupně ztrácím a zase nově nalézám. Sem tam se vynoří zapamatovatelný okamžik někde dole v potemnělém údolí, v němž se line takřka neslyšitelná píšťalová melodie Greensleeves. Z podzimní sklizně ochutnám jen pár šálků darjeelingu s meruňkovým nádechem a dřevěným dozvukem v chuti a pak se pohodlně usadím mezi nebeskými polštáři. V prostoru mezi šestnáctým a posledním božským nebem pak vznikne podobizna, která svou podstatou odpovídá časové smyčce, v níž se všichni tak trochu nacházíme. [4.12.] Zdává se mi o vás sen. V červeném opojení s kouskem pomeranče sledujem několik posledních let. A Funkeho fotografická konstrukce drží padající emoce.