Dvě deci Santorini

[11. 7.] Zavařuješ meruňky a ze dvou sklenic máš najednou devět. V peci hoří pecky, topíme už hodinu a je ti horko jenom proto, že máš černé triko. Včera jsme vařili marmeládu celý večer. Uprostřed léta je lepší topit uhlím než dřevem, voda pak rychleji vře. [12. 7.] V sedm ráno jdu do lesa. Není tam vůbec nic. Jen voda a její proměna. Mech vydechuje, stromy vdechují, listy se líbají na dobré ráno. Na Díbři je ještě rosa, pomalu se ohřívá vzduch. Potkáváme šelmu na řetězu a hrozí nám, že půjde s námi. Večer posedíme pod ořechem, holubi už spí, každý na svém trámu, sklenice se plní Héraklovou krví a ještě dnes naše rty voní po třešních a vanilce. [13. 7.] Pojí nás chuť po životě a touha rozluštit hádanku červencového západu slunce. letos jsme se ponořili do třetihorního oceánu. V podmořských pláních se v proudu povalují ježci bez bodlin a barevné majáky navádějí lodě. Cestou narazíte na mnoho bludných kamenů, které se objevují podle toho, jestli jdete sami nebo ve dvou. Poznali jsme se ale už s Pastýřem, Mnichem i starou Babou. Tak teď už víme, kam plout.