Cesta na Jávu a na Díbeř

Ani nevím, kdy se to stalo, ale je to tak. Léto v plném proudu. Všechny plány se roztekly mezi prsty, cítím, že další studii až do září nenapíšu, výpisky nezpracuju, dokumenty nepročtu. Chvíli mi bude trvat, než se s tím srovnám. Dám si eskymo na Obilním trhu a otevírám absurdního Biebla.

"Jak já jsem miloval Ceylon! A jak já jsem miloval Celebes, Sumatru, Borneo a všechny ty ostrovy dole. Byla to velká a barbarská láska. Maminka koupila jeden banán a dítě snědlo celou Jávu."

Obálku navrhoval František Tichý, to jde poznat na první pohled. Je to jedna z věcí, které mne poslední dobou těší. Dobrá kniha a dobrá obálka. Nic víc, nic míň. Některým situacím sice nerozumím, ale nemusí mě v podstatě až tak zajímat. Každý bojujem se svým a po svým.

Pomalu se taky chystám na Peruc. Letos potřetí. Letí to. Vrším hromádky a přemýšlím, proč toho vlastně tolik potřebuju. Nepotřebuju. Těším se Díbeř a procházku lesem. Třeba tam budou ještě ty staré dlaždice z kamen, jestli ano, letos si je vezmu. Cestou natrháme diviznu malokvětou, pokocháme se pohledem na skoro barokní statek a porozhlédnem se, jestli náhodou někde nezůstaly poslední dvě borůvky. Pro tebe a pro mě.