Litterae ad Domitium Apollinarem

Při procházkách renesančními zahradami se tají dech. Zahrada se zdá být o něco větší, než ve skutečnosti je, a své krásy odhaluje postupně. Procházíme první částí, která je rozdělena do přesných pravoúhlých květinových parterů s geometrickými vzory. Je jich osm a každý z nich tvoří jiný ornament. Žádný se neopakuje. Chtěla bych mít tak pozoruhodnou představivost, abych mohla vytvořit devátý, mistrovský kus. Mezi nimi jsou umístěny antické sochy velkých filosofů a básníků, kamenické části a fragmenty starých nápisů. SVB NOCTEM DIXERE VALE PARTIQUE DEDERE OSCULA QVISQVE SVAE NON PERVENIENTIA CONTRA. Ani Polyfilův sen nebyl tak pestrý. V terasovité zahradě sestupujeme o úroveň níž, do části obehnané pečlivě zastřiženými keři, jimž uprostřed vévodí fontána se sousoším Pyrama a Thisbé. "Invide paries, quid amantibus obstas?" Stěna jim padla k nohám a svolila dotknout se rty. "Oscula danda pateret". Míříme až úplně dolů, procházíme boskety s různými půdorysy a různými významy. Slunce zde nemá takovou sílu, listy stromů tiše šustí a písek na zemi příjemně chladí. Jdeme bosky, abychom byli všemu co nejblíže. Tohle jsi mi kdysi prozradil. Dlouhou úzkou treláží pokrytou popínavými rostlinami a růžemi konečně projdeme do tajné zahrady, giardina segreta. Jeden růžový květ utrhneš, tak abych to neviděla. Nemá trny a dáváš mi jej jemně do vlasů. Usměju se a vezmu tě za ruku, tak jak sis přál už dávno. Poblíž vstupu je umístěna socha Diany z Efezu - Dia natura. Střeží partery s léčivými a bylinnými rostlinami. Rozemneš rozmarýn mezi prsty a přivoníš si. Jsme tu sami a vše dokonale odráží gravitas, utilitas i venustas. Raffael by to nedokázal vymyslet lépe, ani kdyby měl v rukou skutečné plány Neronových zahrad. Jsme totiž v zahradě Pliniově a až jednou bude psát svému příteli Domitiu Apollinarovi, zmíní se o nás dvou, kterým se zimostráz poklonil a své paže stočil do podob našich jmen.