Tohle byl přesně ten okamžik, kdy nebylo třeba cokoli říkat. Všechny otázky i odpovědi byly úplně zbytečné, podzimní chlad se vrýval pod nehty a z mlhy se nořily postavy a bájná zvířata. Myslela jsem na to, co se změnilo. Otáčím kámen, který leží u cesty, a nechám někoho dalšího, ať odhalí mou stopu.