Velké příběhy mají malé konce

Týden a půl před adventem, město plné baňek. Ještě je brzy na strom, říkám si, i na svařák v kelímku. Jen když je co kupovat. Kdo nad tím vůbec přemýšlí? Hned vedle na zastávce postávají studenti a pijou pivo v plechovce. Pro dobrou náladu se ještě dusí v oblaku trávy. Na zastávce, kde to páchne močí. Bude to spíš ten starý chlap, co se tam zrovna pochcal. Všichni jsou mu tak maximálně někde a vlastně možná ani neví, kde je on sám. Nemějte strach, k tomu máte daleko. Ale jak moc vlastně? Asi tak jako když se kolem nóbl kavárny proplíží ve večerním šeru tlustý potkan a vleze rozbitým oknem do sklepa. Tohle je život, tak proč se nesmát.

Zemřel další člověk, kterého jsem znala a žeprý to beru s humorem. A jak jinak se to dá brát, když... 

Jen si občas vzpomeňme, že někde něco bylo.