Das Mädchen am Rhein Ufer

[14.2.] Některé věci zapadnou do života tak, že se s nimi sžijete, jakoby byly odjakživa vaše vlastní. V okně nočního vlaku vidím odraz sama sebe stejně jako odrazy všech ostatních. Dnes se mi zdál sen, ve kterém jsem vyprávěla svůj skutečný včerejší sen, kde  jsem usnula a zdál se mi sen. Teď jen přemýšlím, která realita je ta pravá. [15.2.] Spousta  nových jmen a cizích lidí, kteří jsou mi v něčem blízcí. Říkám si, kolik toho nakecají stovky kilometrů od domova. Prý se ozvou. Vím, že ne, ale v tu chvíli to všichni myslíme smrtelně vážně. [16.2.] L´amour, merci, je t´aime. Čokoládové pralinky a jahodové košíčky nelze nemilovat. Hned pod Notre-Dame s výhledem na hrázděné domky piju své první francouzské kafe a snažím se posbírat zážitky posledních dní. Tohle mám ráda. Myšlenky plují vzduchem a všechny jsou stejně důležité a zároveň zcela zbytečné. Obdivuju Rohanův palác a průhledy do dvora a všechny okenice, které mě přenášejí daleko na jih. [17.2.] Když se stmívá v Basileji, mění se keře a stromy v obličeje a listy v žáby. Vzduchem voní večerní Rýn a pár starých vzpomínek z dětství. Zpívají ptáci a blíží se švýcarské jaro. Ten okamžik trval asi deset minut. Bylo to deset minut mezi koncem dne a začátkem noci. Krmím kachny u břehu cizí řečí a sbírám rýnské kameny, které později seskládám do únorové mozaiky. Nikdy jsem se necítila tak hrozně a krásně zároveň. Ve všech ohledech jako Picassův obraz Das Mädchen am Seine-Ufer nach Courbet. Nikde nic a v podstatě se tam už nic dalšího nevejde. Až bude obálka celá popsaná, nalepím na ni známku a pošlu zpět. Kam, to nevím. [18.2.] "Kurva, kdybych tak věděl, kam vede ta cesta." Večer, až ve vzpomínkách roztaje všechen sníh, si dám dva šluky z jedné balené cigarety. Už jsem to zase zapomněla. [19.2.] Z ploché země se vynořují podivné kopce, které mi připomínají Čínu, a pár hodin se marně hledám na mapě. Frankfurt am Main. Holubi si to vykračujou po špinavé nádražní dlažbě. Je mi kurevská zima. Promočené boty s dírou nejsou na cestování v zimě nic moc. [20.2.] Někdy není na dlouhé uvažování čas a všechny prožitky musíme zpracovat teprve až získají v kontextu dalších událostí svůj význam.