Vždy je lepší se podělit

Je pátek večer. Piju pivo z plechovky a čekám, kdy to přijde. Kódované vzkazy letí vzduchem napříč Evropou a je úplně jedno, jestli je to sedm set kilometrů nebo dvacet metrů do vedlejšího bytu. Děje se to jenom v naší hlavě a je tak trochu k smíchu, že už nám nestačí jedna realita, sdílená v jednom místě. Někdy je pak málo i těch několik miliard individuálních světů, v nichž se snažíme každý nějak žít. Ale jak jsme je vytvořili, ptám se, když jsme k nim nedostali návod? Pomalu mi to teplá a vůbec je to nějak bez chuti. Asi jsme se dnes minuli, takže to zkusím zase zítra nebo jindy s nějakým jiným pivem.