Smysl má pouze cesta

[1.3.] Není to daleko, pěšky by to trvalo asi deset dní. V přístavu pomalu zapadá slunce a já zkouším, jestli mě ty kry udrží. Křupe to pod nohama, ale čert to vem. Mořský vzduch a to všechno kolem to dokonale vyváží a přenese mě zase kousek dál. Z vedlejšího přístavu odjíždí trajekt do Švédska. Nikdy nemělo nic větší smysl, než být tady a teď. [2.3.] Dnes se mi plní můj další sen. Naprosto chápu Friedrichovo nadšení i drama, s nímž se potýkal. Nad hlavou mi lítají rackové a v prstech drolím kousek křídy. Potřebovala bych se úplně zastavit, ale něco mi v tom brání. Takže jen pozoruju, jak na pobřeží lidé místo kamínků hledají jantary a zkamenělé červy. A cestou zpátky objevím tolik známých míst, na nichž jsem nikdy nebyla, ale přece je mám v paměti. Ještě jednou se otočit a slíbit si, že to nebylo naposled. [3.3.] Myslela jsem, že vše je jen fantazie, ale Eldena skutečně kdysi existovala v plné kráse a před dvě stě lety měla ještě kus své atmosféry. Dnes je tomu jinak, přesto však lze některé rysy ještě rozpoznat. V hlavě mi víří spousta obrazů, myšlenek a rozhovorů, když jedu po naprosto prázdné dálnici u Berlína. Zapadající slunce prosvítá mezi stromy a já vím úplně jistě, kde zrovna jsem a kam směřuju.