To, co každý buddhista už dávno dobře ví, my teprve pracně objevujeme

Jednou za čas si prohlédnu vlastní stůl, skříně, police i obsah šuplíku a mám pocit, jako by mi nic z toho nepatřilo. Nesnáším tyhle blbosti z cest nebo porcelánový a plyšový dárky od lidí, kteří vás vůbec neznaj. Je mi na nic ze všech těch designových dekorací bez účelu, který jen zabíraj místo nebo jsou plný prachu. Stejně si někdy nedokážu pomoct a zvítězí ten majetnický chtíč, který rád hromadí a třídí a pak šílí z toho, že už to není kam dát. Potřebuju nutně několik věcí vyhodit a udělat průvan v tomhle vydýchaným světě. Jenže naše sentimentalita nás nutí shromažďovat předměty, které nám mají pomoci žít. Nebo aspoň připomenout, že jsme žili. K čertu s ní! Sláva minimalismu.